Jiří Bouda

Jiří Bouda se narodil 5. května 1934 v rodině akademického malíře Cyrila Boudy. Jak z otcovy, tak z matčiny strany se v rodině "dělalo" umění a proto bylo samozřejmé, že od raného dětství kreslící dítě nečeká nic jiného, což nakonec vyústilo v rozhodnutí studovat tehdejší Státní grafickou školu. Škola poskytla mladému Boudovi nejen vynikající základy grafického umění, ale také potřebnou řemeslnou všestrannost. Po jejím ukončení byl Jiří Bouda přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, do ateliéru prof. Karla Svolinského. Profesor Svolinský, sám nadšený folklorista, nepříliš rád viděl žáka, kterého přitahovaly výrazně civilní a technické motivy, nicméně uznal jeho znalost řemesla, suverénní rukopis a výtvarné vidění. Bouda absolvoval školu v roce 1959 a jeho závěrečnou prací byl kalendář s pražskými motivy, v nichž ovšem převládalo téma dopravy. Pro toto téma se pevně rozhodl hned po absolvování školy. Aby poznal prostředí, přijal zaměstnání u železnice. Stal se signalistou na stavědle nádraží v Praze - Bubenči.

Po krátké době musel narukovat na vojnu. Naštěstí byl vybrán do tehdejšího Armádního výtvarného studia, takže se zbytek vojny mohl věnovat výtvarné práci.

Po návratu z vojny se Jiřímu Boudovi naskytl neobvyklý a velmi náročný úkol - restaurování rozsáhlého Langweilova modelu Prahy v městském muzeu. Papírový model, pocházející z první poloviny 19. století, byl značně poničen, některé části bylo nutno rekonstruovat. S manželkou Janou, také výtvarnicí, na něm pracovali šest let. Při práci poznal důkladně dílo pražského malíře Vincence Morstadta, jehož půvabné městské veduty jim pomáhaly přiblížit a rekonstruovat původní podobu zničených částí modelu. Později se mu městské veduty staly trvalým námětem, dodnes jich pro česká a moravská města vytvořil několik desítek cyklů. Bouda nikdy nebyl monumentálním malířem. Vždy jej spíše inspirovaly malé formáty. Snad právě proto si oblíbil jednu charakteristickou formu drobné grafiky - exlibris. Na dvaceti čtverečních centimetrech jediné volné plochy jeho pracovního stolu jich vznikly tisíce a těší dnes sběratele celého světa, mezi nimiž je znám a ceněn. To jej nakonec předurčilo ke známkové tvorbě. Ovšem nejraději kreslí Jiří Bouda přímo na litografický kámen. To vyžaduje suverenitu, pohotovost a ucelenost kompozice. Jeho barevné litografie jsou námětově bohaté, najdeme v nich nejen česká města, ale i celou řadu motivů z Prahy, dokumentující její průběžnou proměnu.

Od roku 1968 se jako předseda skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie podílel na záchraně celé řady významných technických památek. Jednou z jeho posledních pozoruhodných prací je cyklus šesti panoramatických pohledů věnovaných památce barbarsky zničeného nádraží Praha - Těšnov. Spolupracuje s technickými muzei na řadě výstav, jmenujme jen namátkou výstavu "100 let veřejné dopravy v Praze" v roce 1975, výstavu "100 let hromadné dopravy v českých zemích" v Brně nebo výstavu "Jak se kdysi cestovalo" v Národním technickém muzeu. Je ilustrátorem řady knih o dopravě. Jiří Bouda promlouvá svými obrazy o železnici srozumitelně a vlídně. V dnešním světě plném dramat a zběsilé uspěchanosti jsou jeho obrazy poetickými zastaveními.

Jiří Bouda je letitým členem grafického sdružení Hollar a svým dílem právem patří mezi přední české grafiky.