Josef Istler

Josef Istler je téměř autodidakt, malířství se neučil kromě nedlouhého soukromého studia v Jugoslávii u málo významného malíře (1938-39). Podstatně více jej ovlivnil kontakt s K. Teigem a Toyen (1941). V roce 1942 spoluzakládal skupinu RA, od roku 1946 se účastnil hnutí Phases. První souborná výstava Istlerova díla se uskutečnila v Brně roku 1946. Dnes jsou však Istlerovy práce zastoupeny v mnohých domácích i zahraničních sbírkách.

V raném období jej zaujaly motivy předměstského života, ale za války a okupace (1941) se přiklonil k surrealismu (Civilizace, 1943) a ovlivnilo ho fantazijní umění (Pavučina, 1943; Požár, 1945). Následující Istlerova tvorba se tak ubírala ve dvou souběžných liniích: jedné snové a druhé abstraktní, která se postupně sbližovala s proudem, reprezentovaným pařížským stylem "lyrické abstrakce". Od roku 1949 vystavoval společně s mezinárodní skupinou Cobra, sdružující umělce experimentálního uměleckého směru. Spolupracoval rovněž se surrealisty kolem K. Teigeho. Koncem 50. let postupně stále více převládala nezobrazující malba, až se na počátku 60. let Istler stal předním tvůrcem strukturální abstrakce (Kříž, 1978; Hlava, 1989). Věnoval se i monumentálním zakázkám (výzdoba letiště Praha-Ruzyně, 1969).