Zdeněk Sýkora - Geometrické studie 1961 - 1962

11.06.2011 - 30.09.2011

Koncepce výstavy: Lenka Sýkorová, Martin Janda

Produkce výstavy: Martin Janda, Jiří Lammel

Výstava je součástí Smetanovy výtvarné Litomyšle

Začátek šedesátých let je pro další směřování tvorby Zdeňka Sýkory (1920) rozhodující. Končí desetileté období krajinomalby, jehož vyvrcholením je cyklus Zahrady (1958-1960). Poté jeho obrazy postupně ztrácejí závislost na zobrazované skutečnosti a stávají se svébytnými abstraktními kompozicemi (1960-1962), jejichž tématem je „pouze“ hledání vztahů mezi tvary a barvami. Zprvu kruhové formy těchto kompozic, jako pozůstatky organických tvarů odvozených z přírody, se postupně geometrizují, na obrazech se objevují čtverce, trojúhelníky, mnohoúhelníky. Opakovaným upravováním a upřesňováním barevných a tvarových vztahů pomocí malířské špachtle vznikají pastózní nánosy. Barevnost obrazů se ale brzy proměňuje – od fauvistického ladění přes hnědé tóny hlinky až k redukci na barvy neutrální: černou, bílou a šedou, doplněné čistými barvami. Malba s výrazným rukopisem se v závislosti na tom mění na hladkou. Všechny tyto souběžně probíhající procesy mají původ, jak autor sám říká, „v sílící snaze po vyloučení subjektivního zkreslení. Tomu odpovídaly i barevné geometrické plochy bez rukopisu, které umožňovaly objektivnější odhalování výrazových možností stávajících malířských prostředků“. Tyto obrazy autor nazývá velkoplošnou geometrií.

A právě v souvislosti s nimi vznikají geometrické studie (1961-1962). Většina z nich je přípravou pro geometrické kompozice provedené olejem, zpravidla ve formátu 135 x 120 cm. Ve studiích se autor na malé ploše papíru (maximální velikosti A4) snaží technikou koláže nebo tempery a tuše definovat geometrické tvary a hledá jejich vzájemné barevné poměry. Výsledné obrazce vznikají zpravidla spojováním bodů, umístěných po obvodu formátu, pomocí sítě vertikál, horizontál a diagonál.

Některé studie zůstaly bez svého naplnění v obrazech, další jsou jediným dokladem obrazů dnes již neexistujících. Pro některé geometrické kompozice naopak existuje studií hned několik, přesto výsledný obraz nikdy není totožný s žádnou z nich. Realizace těchto kompozic byla vždy pokračováním procesu hledání.

Geometrické kompozice byly vystaveny na všech Sýkorových retrospektivách jako důležitá součást jeho díla – jako pokračování cyklu Zahrad a zároveň jako východisko pro struktury.
Naproti tomu geometrické studie byly vystaveny jen dvakrát, ale i v tomto případě pouze v úzkém výběru. Ve White Gallery se poprvé stávají ústředním tématem výstavy.

Lenka Sýkorová

....................................................................................................